tr

Když Martinu Hrbáčovi v roce 1995 vydal Jiří Plocek album Horňácký hudec, zbystřili pozornost také moravskou lidovou hudbou nedotčení mladí posluchači, považující strhující a syrovou Hrbáčovu muziku za „horňácký bigbít“. Martin Hrbáč jezdíval mimo jiné nahrávat také do ostravského studia Českého rozhlasu, kde spolupracoval s cimbalistou Janem Rokytou st.

Martin Hrbáč z Hrubé Vrbky se vyučil u legendárního houslisty a zpěváka Jožky Kubíka. Představuje symbol horňácké lidové hudby; chodící zpěvník zapomenutých sedláckých písniček, které, podobně jako kdysi Maestro Kubík ‚vyposlechne, ale přehraje po svém‘, až z nich život nenapadený civilizační záludností jiskří přímo rozdavačně,“ tvrdí hudební publicista Jiří Moravčík.

Básník Pavel Petr (* 1969) se vyučil obráběčem kovů, pracoval jako zámečník a dílenský plánovač. V polovině devadesátých let byl blízkým spolupracovníkem revue Box, v letech 1995–1997 redaktorem časopisu Host. V roce 1992 nastoupil do provozního oddělení Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, kde pracuje dosud; je rovněž redaktorem revue Prostor Zlín. Žije ve Zlíně. S Ostravou ho mimo jiné pojí nedávné vydání autorského výboru Ucítíš slanou chuť a potom vůni hermelínu (Protimluv 2014), jehož grafickou úpravu podtrhují slovácké výtvarné folklorní motivy, přičemž samotné téma lidové hudby je vedle jiných pro Pavla Petra prvořadé.